Voříškiády
Voříškiády
(stránka je ozvučená, nelekněte se:-)
Ben- 3. místo voříšci psi
Dara- 3. místo psi bez pp
Fifi- bez umístění
Letos jsme se již podruhé vydali na voříškiádu do Štětí, nutno říci, že trochu s obavami. Ne snad, že by se nám předešlý ročník nelíbil, to právě naopak, ale počasí nám loni nepřálo a i letos předpovědi neslibovali moc hezké počasí. Přesto jsme ráno statečně vyrazili, ani déšť ani mráz totiž na ústecké útulkáře neplatí. Vyrazili jsme tedy ve složení moje maličkost a Romík, Magda a Otík, Nikola I. a Štěpánek, Eliška a Puntík a Nikola II. a Zuzka. Ve vlaku už na nás čekal milý doprovod v podobě Janči s Michelle, pointřicí od nás z útulku a Olči s bíglíkem Charliem. Pak už jsme vyrazili směrem k Hněvicím. Cestu na místo konání jsme zvládli bez problémů. Na místě již na nás čekal připravený zvláštní kruh s označením, že jsme Centrum pro zvířata v nouzi. Hned po příjezdu nám ještě pořadatelé donesli lavičky a plachtu, abychom pejskům mohli udělat stín. Opravdu velmi milé přivítání.
Pak už jsme netrpělivě čekali na posuzování. První z naší výpravy šel Punťa. Obsadil krásné třetí místo. Krásný začátek. Následně byli posouzeni, Otík a Zuzka. Ti se bohužel neumístili, za to v kruhu psů bez PP slavila naše výprava úspěch. Olča se svým bíglíkem Charliem vyhráli 2. místo a Janča s Michelle, naší bývalou svěřenkyní, vyhráli svou kategorii. My však měli ještě 2 želízka v ohni. Jedním z nich byl slepý Štěpánek, který soutěžil v kategorii Handicap pes. Obsadil zde krásné 2. místo. Poslední na řadu šel náš veterán Romík. Ten slavil z útulkářů největší úspěch, protože se stal Nejlepším veteránem.
Po té, co jsme měli již všechny pejsky posouzené, jsme si šli zkusit pár překážek agility a čekali jsme již jen na závěrečné vyhlášení Vítěze výstavy, kam postoupil Romík. Jaké však bylo naše překvapení, když byl Sympaťákem diváků vyhlášen náš Puntík. Puňta měl slušivý letní sestřih a tak se líbil.
Naši pejsci se všichni velmi líbili, počasí nám vyšlo, potkali jsme se spoustou fajn lidí. Co k tomu napsat na závěr? Snad jen poděkovat organizátorům i bezva lidičkám, kteří nám autem odvezli ceny až do Ústí a dodat, že už se moc těšíme na příští ročník.
Fotky z výstavy: http://utulkari.rajce.idnes.cz/Stetsky_vorisek_2010/
Video z výstavy:
Toník- bez umístění
Jessík- bez umístění
Šanty 2. místo, Minipes
Mike- bez umístění
Basty- bez umístění
Boník- bez umístění
Toník- bez umístění
Elza- bez umístění
Šanty- 2. místo, Psi bez PP do
Mike- 2. místo, Junior voříšek
Jack- 3. místo Junior voříšek
Toník- zvl. cena pořadatele
Šanty – bez umístění, Voříšci
Mike- bez umístění, Voříšci
Matěj- bez umístění Papíráci
Jack s Bětuškou 2. místo, Dítě a pes
Mike 1. místo, Voříšci psi
Basty- bez umístění
Bony- bez umístění
Mladoboleslavský voříšek - Mladá Boleslav 2008
27.9. 2008
Do Mladé Boleslavi jsme byli zváni již před lety, bohužel jsme měli velmi špatné spojení vlakem. Letos se nám naskytla šance jet auty, tak jsme jí využili a vyrazili, ve složení Péťa s Dollčou, Magda s Berym a moje maličkost s Boníkem ve Feldě a Zuzka s Kubou a Ronyšem a Jirka v Renaultu? bo co to je J. Cesta probíhala dobře, akorát Boníčkovi nebylo v autě moc dobře (na vině je Péťa jela jak ďas J). V Boleslavi už nás čekalo výstaviště na kterém se obvykle prohání ve velkém papíráci. Po vyřízení formalit jsme se usadili ve stínu a čekali na zahájení. Jako první přišla na řadu ukázka správného vystavování.
Jako první šli na řadu malí a to jak voříšci, tak bez PP. Protože Zuzka soutěžila se svým Ronyšem, musela jsem za ní zaskočit a vystavit Kubíka. Kubíček se předváděl naprosto perfektně, krásně spolupracoval i zoubky ukázal. Na vítězství to sice nebylo, ale odcházeli jsme z kruhu s výbornou. Zuzka ve vedlejším kruhu také nezabodovala. Další naši zástupci byli Magda s Berym za útulek a Péťa s Dollčou již za sebe. Bery jako správný „smeták“ zabodoval a odnesl si 2. místo z kategorie velkých voříšků. I Dollča zabodovala a odnesla si 1. místo z kategorie velkých fen bez PP. Konečně přišli na řadu veteráni. Boníček už byl trošku unuděný, ale když jsme nastoupili do kruhu rychle ožil a za piškotek se předváděl jedna radost… Díky svému temperamentu a elegantnímu pohybu si odnesl 1. místo z třídy veteránů.
Nadešla chvíle dekorování vítězů. Náš útulek si šel hned pro dvě ceny a pro třetí Dollča s Péťou. Bylo na čase vyhlásit absolutního vítěze výstavy, a tak jsme nastoupili ještě já Boníkem i Péťa s Dollčou a čekali ortel poroty. Přesvědčit Boníka, aby ještě chvilku postál byl opravdu nadlidský úkol, v jednu chvíli jsem už myslela, že se vykašle na finále a odejde, ale nakonec za úplatu (kdo by odolal piškotku) a s výrazným povzbuzováním jsem ho přesvědčila, aby setrval na místě. Boník ani Dollča sice nevyhráli absolutního vítěze, ale oba byli moc pochváleni a Boník dostal svou porci piškotů, jako kdyby byl vítěz světový.
Výstava byla u konce a my jsme se vydali na cestu zpět k domovu. Cesta probíhala v pořádku až na nemožnost komunikace s druhým autem (Jirka měl vybitý mobil a Zuzka si ho zapomněla). Ačkoliv jsme s Péťou ještě stavěli u benzínky do Ústí jsme dorazili asi o 15 minut dříve než Zuzka a Jirka. Naštěstí na vině nebyla žádná nehoda, ale fakt, že Zuzka s Jirkou po cestě málem přejeli psa a když ho chytili, jeli ho vrátit majiteli.
Strávili jsme zase další hezký den s milovníky psů, viděli jsme zajímavé ukázky agility, flyballu, tance se psem, zasoutěžili jsme si a snad jsme i některým návštěvníkům připomněli, že ne všichni pejsci mají své pány. Ostatně je to právě Mladá Boleslav, kde úspěšně běhá náš bývalý svěřenec Jim agility a flyball…
Fotky zde: http://utulkari.rajce.idnes.cz/Mladoboleslavsky_vorisek_2008/
Poděbradský voříšek - Poděbrady 2008
6.9. 2008
Letí štěstí vzhůru na pedály, dřív než ti zamává a zmizí zase v dáli, na kole, na kole…
Na kole bychom se asi do Poděbrad nedostali, ale vlakem jsme si řekli, že to zkusíme. To bychom ale nebyli my, aby nás po cestě nepotkala „katastrofa“. Ráno jsme vyrazili, ale jak již tomu bývá když člověk nejvíce spěchá něco se nezdaří. Tentokrát nás zradila MHD, kvůli tomu, že nás nevzali do jednoho trolejbusu a druhý měl zpoždění nám ujel vlak těsně před nosem. Co teď? Dalším přímým vlakem to nestíháme, za více jak hodinu měl jet vlak do Lysé, otázkou bylo, zda budeme mít přípoj na Poděbrady. Poprosili jsme paní výpravčí (v informacích se totiž místo informování telefonovalo), která nám to ochotně zjistila, za což jsme jí vděční, ale radost jsme moc neměli. Přejímka končila v 11 hodin a my měli do Poděbrad dorazit až ve
Cesta nakonec probíhala celkem dobře až na otevření dveří za jízdy zrovna ve chvíli, kdy šla Magda ze záchodu. Z nádraží na místo konání jsme měli zajištěný odvoz autem, což bylo naprosto skvělé a stalo se nám to POPRVÉ, že nám organizátoři vyšli až takhle vstříc. Po doražení na místo a vyřízení formalit už jsme se mohli zúčastnit posuzování, které jsme stihli naprosto akorát. Ještě jsme si prohlédli nabídku pejsků z poděbradského útulku. První šli na řadu Péťa s Dollčou za štěňata bez PP, dostali krásné druhé místo. Další na řadě byli veteráni bez PP, kde slavili svůj úspěch Zuzka a Ronyš, zvítězili. Tím bylo ukončeno posuzování psů bez PP (dospělci byli posouzeni během naší cesty do Poděbrad) a bylo na řadu přišla kategorie dítě a pes, Handicap pes a také voříšci. Naše „dítko“ Magdička se nezúčastnila, prý už je na to velká…
Konečně přišla chvíle našeho maskota Boníka ve veteránech . Boník není žádné ořezávátko a i přes svůj vysoký věk s námi projezdil již mnoho voříškiád a letos si troufnu říci má svůj vítězný rok. V Poděbradech se nám to opět potvrdilo a Boníček si tak odnesl 1. místo ve veteránech voříšcích. V „otevřené“ třídě nás reprezentovali Amí a Steve, kteří se sice neumístili na žádném dekorovaném místě, ale díky skvělé organizaci si stejně jako všichni ostatní odnesli alespoň něco „na památku“. V případě Amí nutno podotknouti, že Amí gumová pískací želva potěšila více než nějaká pohár nebo medaile a po útulku se s ní pyšně nosí, jako vítězka.
Zlatým hřebem všech výstav bývá, volba vítěze celé výstavy. Ani v Poděbradech tomu nebylo jinak a o titul „Poděbradský voříšek“ bojovali vítězové všech kategorií voříšků, včetně štěňat a veteránů (ti jsou někde opomíjeni) a handicap pes. Vždy když se utkávají nejlepší z nejlepších je to těžké rozhodování. Krásní byli všichni, ale vyhrát mohl jen jeden. Letos to byl náš Boníček. Měli jsme všichni obrovskou radost, ano vyhrál to ten samý Boníček, kterému na jeho první voříškiádě sdělili, že je „hnus“. O to větší radost z tohoto titulu všichni máme, bereme to jako jakousi satisfakci.
Pak už následovali doprovodné soutěže (aport na čas, šikula, agility) kterých se zúčastnila už jen Zuzka s Ronyšem (v agi byli úspěšní). Boník se rozhodl, že když už vyhrál co mohl, že už by jel domů (má tam přece svojí vyvolenou hárající Elzu a musí si jí ohlídat), takže byl trošku otravný, ale kdo by to tomu „našemu dědkovi“ neodpustil?
Na výstavě si mi líbila celková pohodová atmosféra, přístup posuzování, opravdu každý si z výstavy něco odnesl, hezké prostředí i přes opravdu velké horko ten den, jsme byli i během posuzování ukryti ve stínu a nehrozilo tak zbytečné přehřátí vystavovatelů ani psů. Další velmi zajímavý nápad byla kategorie Handicap dog pro psíky s nějakým hendikepem. A nejhlavnější byl smysl celé akce, nešlo jen o pobavení účastníků, ale výtěžek z celé akce pomůže poděbradskému útulku.
Zhodnocení celé výstavy, ač se jednalo o první ročník, troufnu si říci, že byl více než vydařený a doufám, že nebyl posledním ročníkem. Pokud se bude konat i příští rok, rádi se opět zúčastníme a všem tuto výstavu mohu doporučit.
Poděkování patří všem, kteří se na této akci podíleli, zvláště pak slečně Adéle a jejímu příteli za zajištění odvozu od nádraží a zpět.
http://utulkari.rajce.idnes.cz/Podebradsky_vorisek_2008/
Chlumecký voříšek - Chlumec 2008
21.6. 2008
Propagační výstava DDM UL - Trmice 2008
30.5. 2008
Bukovský voříšek- Střížovický vrch 2008
17.5. 2008
http://utulkari.rajce.idnes.cz/Bukovsky_vorisek/
Voříškyáda - TJ Tatran Bukov 2007
13.10. 2007
Letos se konal již druhý ročník výstavy psů bez PP pořádaný jezdeckým oddíle TJ Tatran Ústí nad Labem. Letos nás zde reprezentovali Adélka a Bongo v kategorii maxipes a Bony ve veteránech. Bongo si navíc i zasportoval. Tato výstava má jednu velkou výhodu- můžeme se tam dopravit pěšky.
První se posuzovali minipsi, tam jsme neměli žádného zástupce. Po té přišla na řadu třída štěňat, opět bez zástupce. Pak byli na řadě maxipsi, tam jsme měli zástupce hned dva, sympaťáka Bonga a torpédo Adélku. Přesvědčit Adélku aby chvíli postála a mohla být ohodnocena porotou se zdálo být nadlidským úkolem, ale nakonec se povedlo. Adélka však všem stihla předvést, kolik má elánu a optimismu na rozdávání. Navíc neustále „komentovala“ posuzovaní ostatních psů. Nakonec vyhrála 1. místo v kategorii maxipsů, i když byla nejmenší a do Maxipsa Fíka jí pár centimetrů chybí. Vysloužila si tak postup do finále, kde se soutěžilo o prestižní titul BIS (Best in Show) neboli Nejlepšího psa výstavy.
Jako poslední se v soutěži krásy utkali veteráni, čili psí důchodci. Tady nás nemohl zastupovat nikdo jiný, než maskot útulku Bony. Bony je ostřílený „manekýn“, proto ho nějaké posuzování nemohlo vyvést z míry. Vysloužil si stříbrný oříšek, čili 2. místo a postoupil tak stejně jako Adélka do závěrečné soutěže o titul BIS. Navíc si odnesl titul Nejstarší pes výstavy.
Titul BIS, čili nejlepší pes výstavy si k našemu překvapení odnesla naše střelená Adélka, porotu si prostě koupila svojí vstřícností, veselou povahou a přímo nakažlivou energií.
Ještě zbývala poslední soutěž a to skok přes koňskou překážku. V kategorii minipsů s delšíma nohama soutěžil náš Bongo. Držel se velmi statečně, bohužel na výšce
Tatranská přehlídka voříšků patří mezi malé akce, o to však příjemnější. Doufáme, že se z ní stane tradice a budou následovat další ročníky.
Chlumecký voříšek - Chlumec 2007
23.6. 2007
Žatecký voříšek - Žatec 2007
10.6. 2007
Letos poprvé jsme se vydali na voříškiádu do Žatce. Já a Lucka jsme vzali děcka- Magdu s Káťou a psy- Borečka, Míšu, Swena, Danušku a maskota Bonyho. A vydali jsme se vstříc neznámu. Cestu jsem měla zjištěnou, ale přesto jsme málem nedojeli. Museli jsme jet rychlíkem do Chomutova a pak přestoupit na motoráček do Žatce, ale ouha, my jsme vystoupili Chomutov- město a marně hledali 4. kolej (byly tam jen 2). Naštěstí jel ještě osobák a my jsme stihli přestoupit. Do Žatce jsme se tedy dostali, teď ještě najít místo konání. Nakonec jsme to zvládli bez většího bloudění.
Po registraci a důkladném přeměření jsme se usadili kousek od kruhu a čekali na začátek posuzování. Ve zdraví jsme ustáli i průchod koní. Swen měl sice očka navrch hlavy a Boreček vypadal, že ho „ti velcí psi“ také zajímají. Protože bylo velké horko a nikde nebyl stín, museli jsme udělat provizorní stín z deštníků, které jsme ráno na útulku „vyfasovali“ od paní Eimutové, v Ústí to totiž po ráno vypadalo na pěkný slejvák. Šíša dostal šátek na hlavu vypadal jako červená Karkulka. Pak už začalo posuzování v kruzích. První šli na řadu malí voříšci, čili za náš Míša Šíša ač předváděl jako ostřílený manekýn (a to on také je), vyhráli jiní. Pak následovali voříšci střední, za nás Swen a veterán Bony. Ani oni neslavili větší úspěch. Jako poslední nastoupil za velké voříšky Boreček, ten bohužel vypadá jako zmenšenina ovčáka, takže zas až tak moc šancí také neměl. Škoda jen, že všichni velcí byli „na jedno brdo“.
Danuška prohlásila, že jsou všichni žabaři a ať se koukají, jak se to dělá. Nastal totiž její čas- posuzování psů bez PP. Kategorie malých připomínala spíše „klubovku“ čivav. Po té přišli na řadu pejsci střední, tedy Danuška, která se vesele pošklebovala, byla totiž v kruhu pouze s jedním pejskem a to kavalírkem. Bylo nad slunce jasnější, že ona s medailí odjede. A skutečně, odnesla si z kruhu dřevěnou medaili a ceny nakonec za druhé místo, kavalírek byl první (Danuška protestuje a nutí mne uvést věci na pravou míru, ona přece vyhrála krásné druhé místo, zatím co ten kavalírek byl předposlední J). V jiných kategoriích již jsme zástupce neměli.
Mezi doprovodné soutěže patřilo i vyhlášení nejmladších a nejstarších psů výstavy. Voříšky s přehledem vyhrál náš šestnáctiletý voříšek Bony (mnoho z přihlížejících tomu nechtělo věřit, že je tak starý, vypadá totiž nyní velmi pěkně, takže by možná pochodil už i v Kralupech). Psi bez PP v této kategorii vyhrála naše Danuška. Místo radosti nás však tato skutečnost spíše zarmoutila. Je to trochu k zamyšlení, že útulek měl nejstarší pejsky a hlavně je smutné, že takto stará zvířata končí v útulcích. Svědčí to bohužel o přístupu lidí ke starým zvířatům. Bohužel totiž tito dva zástupci nejsou žádnými výjimkami.
Další ze soutěží byl Šikula a Rychlík. Do Šikuly jsme šli s Borečkem, předvést naše poklony a sudy, bohužel Boreček už byl dost unavený a zmožený horkem, takže jsme nepředvedli nejlepší výkon. Do Rychlíka šli Swen a Šíša. Nutno dodat, že Šíša je nejen výborný skokan, ale i běžec, v této soutěži to předvedl. Měl jistě jeden z nejlepších časů. Tato soutěž však nebyla rozdělena podle velikosti a na vítězného ovčáka Šíšovo krátké nožky prostě neměly. No nevadí. Ještě ta byla závěrečná soutěž o nejvzdálenějšího vystavovatele. Tam jsme se potkali opět s kavalírkem. Rozhodovalo se mezi Ústím a Plzní, nikdo si nebyl v tu chvíli jistý, které z měst je dál. Dnes už víme, že podle mapy Plzeň, i když jen o asi
My jsme se jen usmívali a nechali ho být. Cestou zpátky usnul v rychlíku od Plzně, který byl mimochodem velmi pohodlný a nebýt přestupování v Mostě, spal by asi až do Ústí. V Mostě sice cosi pronesl na adresu Českých drah, když dlouho nic nejelo, ale nakonec se dočkal. My jsme si dali nanuky a čekání nám nevadilo. Večer jsme všichni unavení, ale v dobré náladě dorazili do útulku. Z celé akce jsme měli hezký pocit, jediná „vada na kráse“ celé výstavy bylo to, že tam nebyla možnost úkrytu do stínu, takže pokud se vypravíte do Žatce, myslete na to a patřičně se vybavte. Doufáme, že my jsme v Žatci nebyli naposledy…
Fotky zde: http://utulkari.rajce.idnes.cz/zatec/
Pražský voříšek - Praha Jižní Město 2007
2.6. 2007
Ani letos nemohl náš útulek chybět na tradiční přehlídce „neušlechtilých psů“ (i když mnozí by mohli „papírákům“ hravě konkurovat). Neušlechtilý rozhodně neznamená ošklivý a co voříškům chybí na původu, to hravě doženou temperamentem, smyslem pro humor a hlavně originalitou. A v útulku těch originálů máme vždy hned několik. Letos jsme sebou vzali stejně jako loni našeho maskota Bonyho, dále Blacka, Míšu, Žeryka, Kikinu a Karina. Z Karin jsme měli největší obavy. Byla zabavena pro týrání (spolu se svým bratrem) a svůj dosavadní život prožila v jakési bedně s drátem kolem pasu. Fena neuměla chodit na vodítku, neznala jediný povel, nereagovala na oslovení, nic co umí malé štěně. Dnes zvládla nastoupit do trolejbusu v Ústí, potom dojet vlakem do Prahy, metrem po Praze (včetně eskalátorů) a samozřejmě chůzi na vodítku. Přestože by se mohla chovat o něco lépe, bylo neuvěřitelné jak spoustu nových situací zvládla.
Na místo jsme tedy dorazili bez problémů a začalo posuzování v kruzích. První šli k paní Ing. Brychtové veteráni, tedy Kiki a Bony. Kiki postoupila do semifinále, Bony pak až do finále. Po nich do stejného kruhu nastoupily vysokonohé feny. Tedy i já a Karin. Karin nejdříve nevěděla co má dělat, všude bylo takových psů a lidí. Byla trochu vyjukaná, ale zároveň se jí to docela líbilo. Nakonec předvedla, že je v ní přece jen skrytá psí dáma. Konkurence byla velká, práce rozhodčího těžká, takže jsme nastoupili ještě jednou. Tam už, ale Karin uznala, že toho má dost a kašle na nějaké předvádění. Chtěla si hrát s kolegyní. Myslím, že z nepostoupení měla upřímnou radost. Mezitím byli ve vedlejším kruhu posouzen nízkonozí a vysokonozí psi. Black a Žeryk dostali Výbornou a Míša navíc postoupil do finále. To znamenalo 2 zástupce našeho útulku v závěrečných soutěžích. A samozřejmě jsme museli vyběhnout a hledat parťáky do páru.
Nám se s Karin podařil krásný kousek. Našli jsme téměř sestru Ditu. Takže jen zkontrolovat, kde jí máme a šlo se koukat na závěrečné soutěže. Šikula byl jako vždy zajímavý, ale my se nejvíce těšili na páry. Bohužel Karina a Dita byly obě fenky, takže jsme sice postoupily do finále, ale dostaly pouze „bramborovou“ medaili. Ani má poznámka o registrovaném partnerství neprošla J.
Nejhezčí cenu si však z výstavy odnesl Black. Odcházel totiž domů s novou paničkou. Máme tak za sebou další úspěšnou akci.
Fotky zde: http://utulkari.rajce.net/Praha_2007
Propagační výstava DDM UL - Trmice 2007
26.5. 2007
Propagační výstava DDM UL- Trmice 2006
17.6. 2006
Další výstavou, která nás v roce 2006 čekala byla Propagační výstava psů DDM, letos konananá v areálu ZKO Trmice. Ten mohl nabídnout mnohem větší prostor než DDM, což bylo prima. Vyrazili jsme trolejbusy do města a pak jsme pokračovali opět MHD do Trmic. Psů bylo v autobuse již několik, takže jsme se obávali, jestli nás všechny vezmou. Naštěstí se povedlo a po chvíli jízdy jsme byli na místě. Areál trmického cvičiště dobře známe, takže jsme trefili bez obtíží. Stejně jako loni bylo jediným kriteriem pro zařazení do kategorie velikost. Za prcky jsme měli v kat. A Míšu Šíšu, Čikinku a nesměl samozřejmě chybět ani maskot Bony. V kategorii B jsme měli zástupce Billyho a Peggynku.
Pražský voříšek Praha- Jižní Město 2006
3.6. 2006
Stejně jako v minulých letech, tak i letos náš útulek nemohl chybět na pražské voříškiádě. Trochu jsme se obávali počasí, televizní předpověď hrozila deštěm. Nás však neodradí ani děšť a prototo jsem vyrazili. Tradičně vlakem a metrem jsme dorazili na místo. Po veterinární kontrole jsme došli na naše obvyklé místo (abychom měli výhled ke všem třem kruhům), doupravili polsední nedostatky. Pak už jsme jen pozorovali dění v kruhu.
V prvním kruhu posuzovala paní Ing. Anna Krejzková nízkonohé feny, kde nás zastupovala Peggy von Mojžíř a veterány. Ve třídě veteránů jsme měli letos hned 2 zástupce a to našeho maskota Boníka Bon-bónka a Čikinku Popelničkovou. Všichni 3 dostali od paní posuzovatelky známku Výborná a Peggy dokonce postoupila do užšího výběru. V druhém kruhu se posuzovali nízkonozí pejsci a my zde měli největší zastoupení- Míšu Šíšu, Leopolda Jezvece a Lukáše Blafouna. Opět všichni dostali ocenění Výborná a Míša Šíša navíc postoupil až do první desítky. Rozhodčí zde byla paní Barbora Budková. Třetímu kruhu velela paní Ing. Libuše Brychtová a za úkol měla posoudit třídu vysokonohých (psy i feny). Zde jsme sice přímého zástupce neměli, ale všichni jsme drželi palce Hollymu, našemu bývalému svěřenci a jeho paničce Jitce. Holly byl velmi úspěšný, nejen, že získal známku Výborná a postoupil do finále, ale byl dokonce 3. nejkrásnější vysokonohý pes.
Po posouzení v kruzích následovali doprovodné soutěže, na které dohlížel už i moderátor Honza Musil. První disciplína byl "Šikula". Zde jsme zástupce neměli, i když všichni naši psíci se projevili jako šikulové už ráno při cestě. Mnozí viděli poprvé nejen metro, ale i vlak. Přesto celou cestu bez problémů zvládli. Ale zpět k soutěžím. Před samotným zahájením doprovodných soutěží bylo předtančení se psem. Pak už se předvedli voříšci. Bylo vidět spoustu kousků. Své představení zde předvedli i Jitka s Hollym. Ti nakonec skončili na 3. místě. 1. místo si vybojovala vskutku "správná dvojka". Byl to bělovlasý pán a psík s předkusem. Kromě toho, že by pejsek mohl být profesionálním žebrákem, zvládl i cirkusový kousek s válcem a asi nejpůsobivější byl aport párku (donesl ho nenakousaný).
Další disciplínou byl "Nejlépe upravený pes" zde jsme zkusili své štětsí s Míšou. Míša se sice nestal nejlépe upraveným psem, zato byl zcela jistě psem, na kterém se "vyřádilo" nejvíce střihačů. Do útulku se dostal zacuchaný (nohy a břicho). Po kastraci využil náš pan veterinář toho, že psík spí a ostříhal ho z nejhorších filců. Střih to byl sice praktický a účelný, ale ne dvakrát líbivý. Proto jsme ho před pražskou umisťovací výstavou trochu "doopravili" s p. Eimutovou. No a když se jelo na voříška, doupravila ho ještě Zuzka a moje maličkost si na něm taky zarovnala nějaký ten zoubek. Takže se může pyšnit soukromým titulem "Nejvíckrát upravovaný pes :-) ".
No a nakonec nesmělo chybět ani vyhlášení "Nejlepšího páru". Této disciplíny jsme se také zůčastnili. "Parťáky" k sobě našli Bony, Luky a Míša. Míša s Artíkem by si byli bývali podobní, ale měli každý jiný střih. Výsledek byl takový, že tu část těla, kterou měl Artík ostříhanou, měl Míša chlupatou a tu kterou měl chlupatou Artík měl Míša ostříhnou. Ale dvojka to byla přesto zajímavá. No a Boník s Ferdou byli bohužel oba pohlavím psi. Přednost zde dostali páry pes a fena. To ale nevadí, dovolím si jim udělit opět soukromý titul "Pár dědečků Hříbečků". Oba totiž soutěžili za veterány...
I když jsme do Ústí nevezli žádný pohár, byli spokojení. Strávili jsme zase jeden hezký den ve společnosti našich čtyřnohých kamarádů, poznali nové lidi a upozornili na to, že ne všichni voříšci mají své pány. Počasí nám nakonec přálo a "nezmáčelo" nás. Pocit z celé akce tedy více než dobrý. Úroveň akce jako vždy vysoká.
Voříškyáda TJ Tatran- Bukov, UL 2006
10.6. 2006
Letošní sezóna je opravdu nabitá a tak pouhý týden po voříškiádě v Praze jsme se vydali na další voríškiádu, tentokrát pořádanou Jezdeckým oddílem TJ Tatran. Na tuto voříškiádu jsme se dopravili „pěškobusem“ a nemuseli jsme tedy řešit problém s dopravou. Vyrazili jsme v obvyklé sestavě, Míša Šíša, Čiky, Luky, Polda a samozřejmě nesměl chybět ani maskot Boník.
Soutěžilo se zde ve třech kategoriích minipes, pes a maxipes. Dále zde byla soutěž „Voříšek nejvoříškovatější“, kterého volili diváci a také skoková soutěž mini-maxi. Všichni naši reprezentanti byli zařazeni do kategorie minipes. Míšu jsme navíc přihlásili do skokové soutěže. Posuzování probíhalo trochu jiným způsobem než na jiných výstavách, nehodnotil se pohyb, předvedení ani povaha, hodnotilo se především charisma psíka.
Naši psíci se neumístili na žádném místě v soutěži krásy ani v divácké soutěži a naše naděje se upínali na Míšu. Upřímně řečeno, moc jsem si od toho neslibovala. Míša sice rád a dobře skáče (dokonce jsem uvažovala, zda se s ním nemám někdy vypravit do Chlumce na agility), ale nikdy jsme ještě neskákali cíleně. Navíc se zde skákalo přes koňskou překážku, která je vyšší a vůbec trochu jiná než ta na agility. A aby toho nebylo málo, měla jsem sandály a skákalo se v písku. Bylo jasné, že moje rozeběhy nebudou nic valného. Měla jsem jedinou možnost buď skákat přes překážku taky (s rizikem, že se natáhnu) nebo nechat Míšu skákat samotného (tady zase hrozilo, že neskočí vůbec). Ještě ke všemu se Míša při nácviku s oblibou zastavil těsně před překážkou a skákat pak „rovnou z fleku“. No ale řekli jsme si, že nemáme co ztratit a šli jsme to zkusit.
Nejdříve, když byla překážka nízko jsem skákala s ním, to bylo bez problémů. Později jsme přešli k jiné taktice. Já jsem šla za překážku a malá Klára Míšu pouštěla. Tato taktika se vyplatila a Míša se i přes své krátké nožičky opravdu držel statečně. Kromě jorkšírů za sebou nechal i agiliťačku Áju Slovan (původem také z našeho útulku). Skončil až na na velmi vysoké překážce (
Celá akce byla příjemná, vládla zde dobrá atmosféra. Jedno víme jistě, pokud bude další ročník, určitě se rádi zúčastníme.
Voříškiáda Kralupy nad Vltavou 2006
5.3.2006
Musím říci, že už jsem zažila hodně výstav voříšků, některé byly vydařené, jiné méně, na některých naši psi zazářili, na některých ne…Co měly ale všechny společné bylo to, že jsme odjížděli s dobrým pocitem hezky stráveného dne. Výstava v Kralupech byla výjimkou!
Cesta probíhala dobře, jeli jsme jako obvykle vlakem. Když jsme dorazili do Kralup, marně jsme u nádraží hledali modrou turistickou značku, nicméně jsme se doptali a k modré turistické se dostali…Šli jsme tedy po ní, ale stále jsme nevěděli, zda jdeme dobře. Značení nikde žádné. Nakonec jsme uviděli spoustu psů a o chvíli později i překážky agility. To už jsme věděli, že jsme šli správně. Bylo už sice po registraci, ale posuzování ještě nezačalo, takže jsme se rychle zeptali, kde se máme zaregistrovat, ostatní vystavovatelé nám ochotně ukázali kam máme jít. U registrace jsme však dostali studenou sprchu. Bylo nám dosti nemilým tónem oznámeno, že bohužel jdeme pozdě. Nakonec se za nás přimluvil místní veterinář, a tak jsme se nemuseli otočit a odejít (i když jak jsme pak zjistili, o nic by jsme nepřišli…). Začalo posuzování v kruzích.
V kruhu č.1 byli posuzováni voříšci, naše barvy zde hájili Nico, Maxík, Billy, Robin, Justin a Arnošt. Justin, Maxík a Arnošt dostali známku Velmi dobrá, Maxík s Arnoštem za chybějící zuby a Justin byl podle rozhodčích moc hubený. Dále jsme se dozvěděli, že Arnošta nám blbě vykastrovali (jestli vůbec). Přitom paní Dobrovolná byla u kastrace a u Arnošta je zcela jasně vidět, že ač ještě zcela nemá splasklý otok „kulky“ tam nemá. Nico, Billy a Robin dostali známku Výborná a postoupili do finále. Nakonec se sice neumístili, ale to nám nevadilo. Co nás vyvedlo z míry, bylo to, že Dominiku rozhodčí upozornil, aby příště psa učesala, když jde na výstavu. Nechápali jsme co tím myslí, až jsme si všimli, že Robin měl na zadní noze šmouhu od bláta. Nečekané, když se výstava koná na blátě…
V kruhu č. 2 se utkali psíci bez PP. Tam jsme neměli žádného zástupce. Jak jsem zjistila z výstavního katalogu, nastoupili zde i psi s PP (min. jeden)! Co se dělo jinak v kruhu, jaká byla posuzovatelka a výsledky…nemohu posoudit.
V kruhu č. 3 se posuzovali veteráni a štěňata. Zde nás zastupovali Bony za veterány a Madla Smradla za štěňata. Odsud se vrátila zcela „opařená“ Štěpka s Boníkem. Ta ženská která si říkala posuzovatelka se na Bonyho opovržlivě podívala a prohlásila: „Ten pes je vyhublý, nemá vůbec výstavní kondici, já nechápu co vůbec dělá na výstavě!“ Štěpka se pokusila namítnout něco na ten způsob, že už je to starý pes, který má už určité zdravotní problémy. Bezúspěšně. Dále chtěla posuzovatelka vědět datum narození a netvářila se moc spokojeně, když si Štěpky narychlo tipla alespoň rok narození (on Bony u sebe totiž bohužel neměl občanský průkaz, když ho k nám dovezli), dále chtěla vidět nějaké triky, a když ani s těmi nepochodila, podívala se mu milostivě na zuby. Ihned prohlásila: „No tak to je hnus! Jak mám posuzovat zuby, když tam skoro nejsou?!“. Zapomněla už jen dodat, ať Bonyho odhodíme k první popelnici a utečeme…Její výraz to však naznačoval. Asi po celou dobu nepostřehla, že posuzuje veterány, tedy staré psy. Psy, kteří stejně jako staří lidé mají špatné zuby, špatně slyší, hůře vidí, pohyb už také není co býval…Některým už ledviny a játra nepracují jak mají, jsou proto často vyhublí, i když žerou za dva. Přesto všechno jsou stále vitální, mají radost ze života a chtějí být také součástí dění. Nemohou za to, že se o ně majitelé špatně starali nebo, že na „stará kolena“ skončili v útulku. Tak proč bychom měli našeho maskota Bonyho nechávat doma? Proč by měl být ochuzen o nevšední zážitky? Proč by měl sedět na útulku, zatímco ostatní by se bavili? Nevidím jediný důvod. Docela se divím, že po výčtu všech nedostatků dostal vůbec známku Velmi dobrá. Podle těch keců bych hádala tak nejlépe Dobrou. Ale co, i kdyby dostal Nedostatečnou, bylo by to jedno. Pro nás totiž Boník byl, je a bude vždy a jedině Výborný!!!
Další šla na řadu Madla, která dopadla o poznání lépe. Sice se neumístila, ale dostala Výbornou a posuzovatelka k ní neměla žádné výhrady. Ba naopak jí byla Madla sympatická. Madla nás vůbec všechny mile překvapila. Ona je totiž takové hyperaktivní střívko, navíc značně nevychované. Na výstavě i během cesty se však chovala vzorně. Mezi její nemilé koníčky patří to, že honí auta. Děsili jsme se proto, kdy bude chtít na nádraží chytit nějaký „vláček za kolečko“. Ona nás však potěšila a nic neprovedla.
Poté, co byla posouzena i Madla jsme se sbalili a vydali se na cestu k nádraží. Vlak jel sice až za dvě hodiny, ale my jsme neměli jediný důvod na místě setrvávat. Raději jsme si poseděli na nádraží, které je velmi hezké, snědli svačinky, udělali pár fotek a hurá domů. Musím říct, že nádraží byl asi jediný pozitivní zážitek z Kralup.
Co se týče hodnocení celé výstavy, neměla úroveň. To že jsem se neztotožňovala s výsledky (v kategorii Voříšek pes bych nechala vyhrát šedého střapatého psíka-takové košťátko a ve fenkách podobnou fenku-která byla na 4. místě), to není podstatné. Hodnocení voříšků je velmi obtížné a subjektivní, každý upřednostňuje jiný druh voříška. Podstatný je ovšem přístup organizátorů a posuzovatelů. Ten zde byl nepříjemný až arogantní, atmosféra byla napjatá. Zúčastnili jsme se s útulkem již hodně výstav i jiných akcí, ale nejsme zvyklí, aby se na nás křičelo a už vůbec, aby se o psech (nejen těch našich) říkalo „To je hnus!“. Nedovedu si představit, že by se něco podobného stalo třeba v Praze nebo Chlumci…
Myslím, že nejsme jediní, kteří nejsou spokojeni s výstavou v Kralupech. Všem ostatním chci vzkázat, aby z toho nebyli smutní. Vždyť nejkrásnější voříšek na světě je ten váš, právě proto, že je váš. Na tom nic nezmění posudek z Kralup, ani odjinud!
A co dodat na závěr? Snad jen: „Kralupy?“ „Nikdy více!“
Teplická Voříškiáda Teplice 2005
11.9.2005
U příležitosti 10. výročí působení Ligy na ochranu zvířat v Teplicích se dne 11.9.2005 konala v prostorách Šanovské mušle v Teplicích výstava voříšků. Takovou akci, navíc konanou lidmi z oboru si náš útulek nemohl nechat ujít. Proto jsme neváhali a pět našich svěřenců jsme přihlásili. Soutěžili tito voříšci: kategorie malí - Bondy, kategorie střední - Robin a Bárt, kategorie velcí - Kent a Frigo. Cestovali jsme vlakem, jako obvykle.
Výstava se konala v krásném lázeňském prostředí odpovídajícím svou vznešeností tak důležité akci. Hned po příchodu bylo cítit přátelskou a vlídnou atmosféru. Kromě posuzování v kruzích probíhala doprovodná vystoupení. Mimo jiné např. módní přehlídka. Také hrála kapela. Během celé akce malovaly děti z dětských domovů na přistavený trolejbus, který bude jízdou po Teplicích připomínat opuštěná zvířátka i děti. Celou akci moderoval Karel Voříšek - také kdo jiný by se mohl chopit moderování Voříškiády, že?
Výsledky byly vyhlašovány postupně, vždy po posouzení kategorie. Při vyhlašování kategorie středních psů jsme již věděli, že nepojedeme domů s prázdnou. Bárt obsadil 2. místo a získal krásný pohár a spoustu dalších cen. Naše radost se ještě násobila, když Frigo vyhrál 1. místo ve své kategorii. Úspěchy slavili i pejsci z Domova naděje v Krupce.
Prožili jsme zase jeden příjemný den v doprovodu našich opuštěných kamarádů, za což patří velký dík organizátorům výstavy, zvláště pak paní Horáčkové - předsedkyni LOZ Teplice. Škoda jen, že nás ke konci výstavy zradilo počasí. Snad si jen pobrečelo nad osudy opuštěných a týraných zvířátek.
Propagační výstava Domu dětí a mládeže DDM Ústí nad Labem 2005
5.6.2005
Letos se konal I. ročník propagační výstavy Domu dětí a mládeže a ústecký útulek byl srdečně zván. Takové nabídky se neodmítají, jednak si totiž s útulkáři pěkně zasoutěžíme, jednak se útulek zviditelní a občas nějaký z pejsků odchází z výstavy s novým pánem. Zde se sice nejednalo o klasickou voříškiádu, kterých už jsme navštívili několik, ale tentokrát jsme jeli vyzkoušet propagační výstavu. Pokud nevíte, co si pod tímto názvem máte představit, nezoufejte. Ani my jsme zcela netušili, jak bude taková výstava probíhat.
Originální na celé výstavě bylo to, že se zde utkali jak voříšci a "bezpapíráci", tak i psi s PP. Psi byli rozděleni pouze podle velikosti do tří kategorií. V kategorii A (čili malí) nás zastupoval Pištík, v kategorii B (střední) Erdík a v kategorii C (velcí) Mendy, Jenny a Tim.
Atmosféra zde byla příjemná, i když se celá akce konala na poměrně malém prostoru. Nastalo posuzování v kruzích. Začalo se od největších. Všichni jsme byli zvědaví, jak dopadnou výsledky. Budou mít přednost šampioni s PP? Nebo naopak budou preferováni voříšci? Chyba lávky, ani jedni z nich nebyli nijak zvíhodněni, šlo pouze o sympatie a charizma psíků.
Konečné vyhlašování výsledků bylo opět originální. Uskutečnilo se starých kamených schodech, které celému dekorování dodaly zvláštní ba přímo magický nádech. Co však působilo komickým dojmem, byl fakt, že zde vedle sebe stanuli jak ušlechtilí psi s předlouhým rodokmenem, tak voříšci, které bylo často těžké identifikovat...
Z našich svěřenců vyhrali: Jenny -1. místo kategorie C, Tim - Nejlepší veterán a Pišta - Zvláštní cenu p. Opatrného.
Chlumecký voříšek Chumec 2005
7.5.2005
Chlumecké kynologické cvičiště vždy jednou do roka zcela ovládnou voříšci. To proto, že se zde koná výstava voříšků. Letos se konal již 6. ročník a náš útulek byl jako každoročně pozván. Neváhali jsme začít sestavovat reprezentaci složenou ze všech možných voříšků. Nakonec jsme vybrali 5 vořechů nejvořechovatějších, a to Mendyho, Boldieho, Pištu, Dominika a Erdíka. Někteří z nich mají za sebou už několik výstav, pro jiné to byla premiéra.
Když jsme dorazili na místo, vítala nás přátelská atmosféra a několik pejsků kteří prošli naším útulkem. Mimo jiné loňští šampióni Endy a Dina. Nejprve proběhlo posuzování v kruzích, soutěž dítě a pes a šikula. V soutěži Ditě a pes zabodoval náš Dominik, kterého jsme půjčili děvčátkům v růžovém, kterým se moc líbil. Nakonec ale nepřesvědčili tatínka, aby si ho vzali.
Samozřejmě před vyhlášením výsledků nesměly chybět ukázky agility, flybalu a sportovní kynologie. Během nich bylo vidět, co všechno se dá dělat se psy všech plemen a velikostí.
Pak už bylo na řadě vyhlášení výsledků. Náš Dominik se slečnou v růžovém obsadili 5. místo v kategorii dítě a pes, v kategorii psů se umístil Erdík na 5. místě a Pištík na krásném 2. místě těsně před loňským vítězem Endym který pochází z našeho útulku. Kategorii fen s přehledem vyhrála loňská vítězka Dina opět bývalá svěřenkyně našeho útulku.
Závěrem byl vyhlášen vítěz diváků, kterým se stal Mendy a může se tedy pyšnit titulem Chlumecký voříšek. Jeden pán o něm v útulku řekl: "Ten pes je rozený šlechtic!". A měl pravdu. Mendy, totiž baron Mendy von Předlice, dával celou výstavu najevo, že je nad věcí. Nejen, že ho nevzrušovalo posuzování poroty, při závěrečném fotografování dokonce odkráčel ze záběru. Možná právě pro své aristokratické chování si získal přízeň diváků.
Závěrem bych chtěla poděkovat organizátorům, sponzorům a všem kteří se podíleli na přípravě této příjemné výstavy. Zvláštní poděkování pak patří Katce a Ole z chlumeckého cvičiště, které zajistili zpáteční dopravu pejsků a odvoz cen.
Pražský voříšek Praha- Jižní Město 2005
aneb
Malá reportáž z velké výstavy
14.5.2005
Je sobota 14.5.2005, pro mnohé je to možná jen obyčejná sobota, jako všechny ostatní soboty, ale pro ústecký útulek je to výjimečný den. V Praze se koná již tradiční květnová výstava voříšků "Pražský voříšek" a na té přece nemůžeme chybět. Náš útulek letos reprezentují: ve třídě nízkonohých- Bigi, Erdík, Viky a Vilík, ve třídě vysokonohých- Boldie a Matěj a ve třídě veteránů náš maskot Bobinka. Všichni vstáváme časně ráno, bereme pejsky a vyrážíme na vlak. Cesta vlakem probíhá bez problémů, jen Matěj se trochu nudí a občas to dá najevo zaštěkáním. V Praze nás pak čeká cestování metrem, ale i to s našimi svěřenci zvládáme na jedničku. Psi cestují s přehledem a tváří se přitom jako rodilí Pražáci. Ze stanice metra Háje je to už jen kousek na kynologické cvičiště, kde se výstava opět odehrává. Nejlépe se má Bobča, kterou celou cestu nese na zádech v batohu p. Dobrovolná.
Na místo přicházíme mezi posledními, rychle proto projdeme přejímkou psů a veterinární kontrolou, rozhlížíme se po výstavě a hledáme si místo ve stínu. Honem ještě dát pejskům vodu, učesat kožíšky, upravit šátečky a můžeme jít do kruhu. Jako první nastoupí nízkonozí psi, za nás Bigi, Erdík, Vilík a Viky. Všichni čtyři se krásně předvádějí, za což si dostávají modrou stužku, čili známku výborná. Bigi a Erdík navíc postupují do užšího výběru. Z 30 psů jsou mezi 10 nejhezčími. To je veliký úspěch, i když se nepostupují až do finále. Další jsou na řadě veteráni, Bobinka nás statečně reprezentuje v silné konkurenci 11 jiných staroušků. I ona si zasluhuje známku výborná. Naše největší naděje se nyní upínají na Matěje a Boldieho, kteří se předvádějí ve třídě vysokonohých. Oba mají známku výborná, oba postupují do užšího výběru a Boldie postupuje až do finále.
Než proběhne finále, je čas na krásné předtančení se psem a doprovodné soutěže, jako je Šikula, Nejlépe upravený pes a Nejhezčí pár psů. Do soutěže o nejhezčí pár psů jsou přihlášeni i někteří útulkáři, kteří k sobě našli partnera. Ze všech vyvedených párů jsou vybrány 3 páry, mimo jiné i náš Erdík a jeho "parťák". Ti dva se nakonec stávají celkovými vítězi a tím pádem Nejhezčím párem voříšků pro rok 2005.
Ale teď už je na řadě finále. Do finále nám postoupil sice jen Boldie, ale o to více jsme zvědaví, jestli do Ústí povezeme šampióna. Boldie nakonec vítězí ve třídě vysokonohých psů. Titul "Pražský voříšek" si sice odnáší pejsek z třídy nízkonohých, který se stává zároveň vítězem celé výstavy, ale mít druhého nejhezčího voříška není vůbec žádná ostuda, ba naopak.
Teď už nás čeká cesta, jsme unavení ale šťastní a už se moc těšíme zase napřesrok v Praze na shledanou.
Chlumecký voříšek Chumec 2004
Zatím nic, ale dělám na tom
Pražský voříšek Praha- Jižní Město 2004
Zatím nic, ale dělám na tom
Chlumecký voříšek Chumec 2003
Zatím nic, ale dělám na tom
Pražský voříšek Praha- Jižní Město 2003
Zatím nic, ale dělám na tom
Severočeský voříšek Jirkov 2002
Zatím nic, ale dělám na tom
Pražský voříšek Praha- Hagibor 2002
Zatím nic, ale dělám na tom
Severočeský voříšek Jirkov 2001
Zatím nic, ale dělám na tom
Chlumecký voříšek Chumec 2001
Zatím nic, ale dělám na tom
Pražský voříšek Praha- Hagibor 2001
Zatím nic, ale dělám na tom
Severočeský voříšek Jirkov 2000
Další rok jsme si zopakovali Severočeského voříška. Útulek zde zastupovali tito voříšci: kategorie malí-Puntík, Viky, Lady a Sendy, kategorie střední- Scott, Kim a Fredy, kategorie velcí-Heda. Ani letos jsme neodjížděli s prázdnou. Pejsek Scott obsadil 3.místo ve své kategorii a Heda dokonce 1.místo ve velkých fenách. Radost byla veliká.
Severočeský voříšek Jirkov 1999
Druhá výstava voříšků které jsme se zúčastnili byl 1.ročník Severočeského voříška. Zde jsme měli pejsky: Packu, Maxe, Aru, Breda a Betynky. I zde jsme byli úspěšní. Packa a Max obsadili společně 3. místo v kategorii středních psů, Betynka 1. místo ve středních fenách a Bred 1.místo ve velkých psech.
Výstava voříšků Teplice 1998
První výstava, které se náš útulek zúčastnil se konala 30.5.1998 Teplicích-Řetenicích. Tenkrát jsme vůbec nevěděli co nás čeká. Vzali jsme proto čtyři psíky a vyrazili jsme. Jeli s námi Pegynka-kříženec teriéra s jezevčíkem, Kiki-kříženec neznámého původu snad knírače s něčím, Bora-kříženec irského vlkodava a Charlie-kříženec knírače. Peggy, Kiki a Charlie dostali známku Výborná a modrou stužku, Bora kromě modré stužky získala i titul Nejhezčí voříšek výstavy. My co jsme se neumístili, jsme si vyzkoušeli pár překážek-Kiki i Pegy to moc šlo. Byl to krásně strávený den, všichni jsme tušili, že to nebude poslední voříškiáda.